Kde, čím a jak se najíst?

1) Stravování v casách particular

Pokud je člověk v balíku a nevadí mu něco pustit, tak doporučuji využívat stravování v „casách“. Rozhodně se najíte víc a za méně peněz, než v jakékoliv restauraci. Obvyklá cena je 2$ za snídani a 5-7$ za večeři. Prý bývá většinou dobrá a bohatá.

2) Dolarové obchody – Tiendes Panamericana

Jsou dnes téměř všude i ve větších vesnicích. Normální jídlo zde vlastně ani nelze koupit. Tyto speciální obchody za dolary jsou něco jako hodně špatné bývalé tuzexy (u nás totiž vždy bylo běžné jídlo), takže tam mají spíš takové potraviny, které jsou trochu luxusem. Např. sušenky, koly, rumy, masoxy, někdy i sýr či umělý tuk. Viděli jsme i polívku v pytlíku. Jinak tam prodávají hadry, lavóry, mýdla apod. My jsme v nich nakupovali pouze špagety – kilo za 1,5-2$ a rum 3,8-7$.

3) Obchody pro Kubánce – na lístky (libreta)

Jsou všechny ostatní obchody s jídlem. Ani do nich nechoďte. Jsou to obchody na lístky, tzv. libreta. Tam vám nikdo nic neprodá a navíc tam toho stejně moc nemají.

4) Na ulici nebo na trhu

Jediná šance pořádně se najíst a napít je na ulici. Ohromná výhoda konzumace věcí na ulici nebo nákupu na městských trzích je nákup za pesa. Za 21 dní jsme takto utratili 900Kč za dvě osoby a to jsme se cpali vším možným včetně různého ovoce a betonového kubánského chleba.

Běžně se dá koupit aneb typická kubánská strava:

pizza se sýrem (pizza queso) 3-5 peso, místy také dělají se salámem (pizza bacon) nebo se šunkou (pizza jamon) 5-8 peso, výjimečně prodávají ještě jiné „speciality“, oblíbený je prodej housek se salámem nebo se sýrem (4-6 peso).

Dále je všude možné dostat refresco, což je voda se šťávou, která se obvykle prodává chlazená, takže příjemně osvěží, ale je dost sladká. Ta voda je zásadně z vodovodu nebo z místních studen. Pouze v jediné vesnici jsme narazili na refresco s bublinkama (cena 1 peso).

Typickým nápojem je guarapa čili šťáva z cukrové třtiny, kterou získávají prostrkáváním  surové třtiny skrz jakýsi lis. Trochu ji scedí a už pijí, je to výborná kalorická bomba (jednoduché cukry se tráví opravdu rychle). Doporučuji si vybrat guaraperii, kde tu třtinu před slisováním, alespoň umyjí (někdy i trochu oloupou). Cena 0,5-1 peso za sklenici.

„Chleba“ - pekárny jsou téměř v každém menším městě a pečou od rána do večera 7 dní v týdnu, akorát je ten chleba tvrdý, už když vyleze z pece, takže vám parádně rozřeže pusu. 200 gramová šiška stojí 3,5-5 peso.

Zpět na začátek stránky

 Občas seženete:

Batido – mléčný koktejl, který je vytvořen rozmixováním mléka, nějakého ovoce, cukru a ledu. Výborné, cena 1-3 pesa dle oblasti.

Chalva, buráky slepené karamelem, mléčný karamel, nějaké univerzální buchty rozkrájené a namazané obarveným sněhem z bílku.

 Na tržištích dle oblasti a ročního období prodávají různé druhy ovoce a zeleniny. Např. 

Výše uvedeného výčtu vyplývá, že pokud nechcete být závislí, vyplatí se vzít jídlo na snídaně a večeře z Čech, protože pizza nebo houska 3x denně, to není nic moc. My si přivezli polévky a omáčky v pytlíku (celkem max 2kg váhy, 3 šišky lovečáku, který nám spolehlivě vydržel až téměř do konce a náhodou jsme vzali také sladkosti (cca 1,5kg). To se ukázalo jako dobrý tah, protože dát za 100g sušenky 2 dolary, na to se jim můžu… .

Čokolády jsme neviděli vůbec a to je zrovna jedna z mála věcí, která je všude jinde velmi levná. Naštěstí bylo možné doplňovat energii guarapou, ale ta moc dlouho nevydržela. Samozřejmě jsme měli s sebou benzínový vařič. Ale pokud budete spát po casách, měli by vás tam nechat uvařit (ty luxusnější casy mají kromě pokoje i samostatnou kuchyňku, ale to je výjimka).

Zpět na začátek stránky