Proč cestovat po světě zrovna na kole?   

Nejsme rozhodně jediní, kterým se tento způsob cestování zalíbil. Na svých cestách potkáváme spoustu cyklistů, cyklistů-turistů nebo bláznů, kteří všechny své dovolené tráví v sedle kola. Proti těm posledním jsme úplní žabaři :).

Víkendy a poslední dobou i dovolenou jsme již několikrát strávili v sedle našich trekových kol, samozřejmě pěkně s bagáží "za zadkem". Postupem času se stále více přesvědčujeme o tom, že jízda na kole na těžko je ten nejmíň závislý způsob cestování, kdy toho člověk spoustu uvidí a zároveň má na to poznávání dost času. Utvrdíme se v tom při naší cestě po východní a jižní Evropě, kdy poprvé vyrážíme za hranice. Tam se nám zalíbila volnost, kterou tento způsob poznávání "světa" umožňuje. Tady je taková úvaha nebo snad blábol o způsobech cestování:

Jít pěšky jen s báglem na zádech, lehnout si, kde se nám zrovna zlíbí...taky není špatné, ale......člověk denně ujde 20-40km a pokud se zrovna nepohybuje v horách nebo v oblasti, která má zajímavost na každém rohu, tak se často plahočí nezáživnou krajinou a tiše závidí cyklistům, kteří se kolem něj míhají (dnes se již jezdí téměř všude). Zničený pěšák nakonec začne stopovat nebo dokonce počká na vlak či autobus...

Auto radši nebudu komentovat, protože v případě, že nechcete spát v kempu nebo v hotelu je hodně, hodně těžké se se svým smradlavým miláčkem někam zašít. Ta mrcha veliká se prostě jen tak neschová. Když člověk míjí nějaké místo s pěkným výhledem a není zrovna možnost zastavit, tak má prostě smůlu. Spolujezdci mají většinou čas pozorovat okolí, ale co chudák řidič? Tím neříkám, že auto není ideálním přibližovacím prostředkem do míst, která chceme poznat pěšky, lodí, na lyžích nebo na kole.

Sjet si řeku na kánoi, kajaku, Pálavě nebo na raftu je taky perfektní, akorát většinou nejsou řeky uzpůsobené na 14ti denní putování v kuse, to bychom museli vyrazit někam na Aljašku.

Když už tak přemýšlím o způsobech, jak se dá cestovat, vypadá to, že se nikdy nedoberu konce. Na běžkách se dá za den ujet také pěkný kus cesty, ale pro neporušené sněhové pláně bych se musela vydat trochu více na sever. I když bulharské hory jsou v zimě také opuštěné a jejich rozloha také není zanedbatelná. Ale mě je v zimě vždycky zima :(.

Cestovat po mořích a oceánech na plachetnici je úžasné, ale po týdnu stráveném na Jadranu by to už chtělo nějakou změnu a navíc k tomu člověk potřebuje tu loď.

No hurá, teď konečně mohu pět chválu na cestování na kole. Do brašen si můžu nabalit věci na víkend, na týden, na rok a nemusím se s nimi tahat na zádech. Za den lze ujet v pohodě 100km, což už je vzdálenost, kdy se dá něco vidět (nepočítám země typu USA, kde člověk jede 200 mil a silnice nemusí ani jednou zatočit). Večer, když je čas k spánku je možné zajet někam do lesa a najít si místo, kde je klid a měkoučko (na Sardinii či Kubě se to taky jen tak nepoštěstí). Při průměrné rychlosti 16-22 km v hodině je spousta času dívat se kolem sebe a spatřit věci, které by Vám při cestování autem utekly. Navíc se kolo vždy dá schovat v lese nebo u dobrých lidí a vydat se na pěší výlet do oblasti, která se kolem nedá projet.

Zpět na začátek stránky

optimalizacePageRank.cz